V Budějovicích nejde o jednu díru v silnici. Jde o všechno najednou. Rozbitý povrch, málo míst k parkování, kolony a opravy, které se potkají ve stejný týden na stejné trase. K tomu MHD a od července IDESKA, nový integrovaný systém kraje. Na papíře jedna jízdenka na autobus, vlak i město. V praxi pořád záleží na tom, jestli se v autobuse jízdenka označí.
MHD by sama o sobě nebyla špatná. Má ale trhlinu, která cestujícího zajímá víc než barva autobusu. Označovače. Opakovaně jsem zažila, že v okamžiku nástupu jízdenku neoznačily. Nejen mně. Stejně na tom byli lidé kolem. Dopravní podnik přitom kupuje další typy strojků a platí jejich instalaci. Stačily by dva. Jeden na nákup jízdenky v autobuse. Druhý na označení papírové, ten starý, který značil a neměl co pokazit. Tomuhle se říká šetření jen v prezentaci.
V ranní špičce je autobus plný a občas má zpoždění. To není cestování na úrovni jednadvacátého století. Za covidu si podnik stěžoval, že nemá cestující. Nedivím se. Kontrola roušek padala na místní, cizince často minula. Od té doby se nezměnilo to hlavní. Město nevymyslelo nic, co by do autobusu dostalo člověka z auta. Přeplněná linka a drahé jízdné auto z ulice nesundá.
Nechci z poruchy dělat úmysl. Přijde mi ale, že rozbitý označovač je pro cestujícího past. Jízdenku má, strojek mlčí, pokuta přijde stejně. Jestli je to neschopnost, nebo vedlejší výnos, to ať si dopravní podnik spočítá sám. Recept je jednodušší než nový strojek. Poslouchat, co lidé v autobuse skutečně potřebují.
MHD zdarma by se mi líbila. Není to kouzlo. V Praze, Plzni a Olomouci jezdí zdarma senioři od 65 let, v Brně od 70. Úplně bezplatná síť pro všechny je věc menších měst a pořád ji někdo platí, jen ne z kapsy u řidiče. V Budějovicích je to otázka pořadí. Dokud jdou peníze do označovačů, které neoznačují, a do projektů, které cestujícího do autobusu nedostanou, sleva nepřijde. Priorita se nepozná podle tiskové zprávy. Pozná se podle toho, jestli ranní autobus jede včas a jízdenka se v něm označí.