Nedávno jsem byla s příbuzným na očním oddělení budějovické nemocnice. Oddělení se loni v říjnu přestěhovalo z dolního areálu do pavilonu CH v horním. Interiér je nový a na první pohled pěkný. Tím výčet končí.
Čekárna je malá. Sedět není kam. Vyvolávací systém není na velké obrazovce, ale na tabulkách nad dveřmi. Ty tabulky jsou malé. Na očním oddělení to není detail. Většina pacientů jsou starší lidé, často se zhoršeným zrakem. Mladých je tu pomálu. Člověk, který špatně vidí, má stát, protože nemá kde sedět, a hledat své jméno na cedulce nad dveřmi, kterou nepřečte.
Nemocnice stěhování prezentovala jako dokončení přesunu z dolního areálu. Dolní areál pak předala kraji. Na jeho místě má vzniknout centrum sociálních služeb. Papírově je to milník. V čekárně očního je to pavilon, ve kterém pacient nevidí, kam má jít.
Nový nábytek není totéž co oddělení postavené pro lidi, kteří tam chodí. Na očním by velká obrazovka a dost míst k sezení měly být první věc, ne dodatek. Tady byly až za malbou na stěnách. A tam taky zůstaly.